Možná jste na ně už narazili, možná jste už něco z konceptu JÍME JIH ochutnali a ani o tom nevíte. A možná je právě JÍME JIH něco, kvůli čemu se vracíte. Co všechno skrývá spojení dvou písmen JJ, jak se buduje značka a proč se daly dohromady gastronomické subjekty z několika míst v Jižních Čechách, kteří si navzájem pomáhají?
Na to všechno odpovídal jednoho krásného rána v restauraci Klika kitchen Petra Klika, který spolu s ostatními participanty projekt Jíme jih uváděl do života.
Pokud tomu dobře rozumím, je vaším mottem či hlavní myšlenkou podpora lokálních farmářů a malovýrobců. Tvoříte podle Vašich slov novou jihočeskou gastronomii. Co si pod tímto termínem můžeme představit?
Chápeme to tak, že se nová jihočeská gastromomie vrací ke kořenům. To je to podstatné, ale zároveň chceme dělat jídla, která tu historicky již byla. Jen volíme moderní formu. Chceme, aby mělo vše nějaký přesah. Aby se neztratily původní chutě, ale byly obohaceny o nové. Aby byla jídla hezky odprezentována. Podstata toho, na čem si zakládáme a zároveň to, proč jsme se dali dohromady, je regionální původ surovin.
Jste spoluzakladatelem sdružení Jíme jih. Kde se tato myšlenka či inspirace vzala?
Hlavní impuls vzešel od pana Jana Čulíka z Tábora, z vinného baru a zároveň bistra Thir, který za námi s nápadem přišel a který nad podobným konceptem přemýšlel již dříve. I když je už Thir minulostí a pan Čulík pokračuje v Táboře v restauraci Výčep a v pekárně Lužnice, pokračujeme, jen mapa se bude v průběhu naší činnosti podle potřeb upravovat.
Prvotní obrysy dostalo sdružení pravděpodobně po jeho setkání s food kritikem Lukášem Hejlíkem, který objíždí v České republice různé restaurace a vybírá si místa, do své gastromapy. Gastromapa a Hejlíkovo hodnocení jsou již prověřené časem. Honza se poptal u Lukáše na nějaké tipy na místa, která by do konceptu zapadala a Lukáš doporučil strakonickou restauraci Sůl a řepa pana Drdela, naší Klika kitchen and coffee a zájezdní Hostinec U Jiskrů. Vlastně nás tímto doporučením nepřímo propojil a následně nám pak pomáhal hledat společnou filozofii.
Pamatujete si ještě, jak Vaše první setkání probíhalo ?
Na to si pamatuji úplně přesně. Honza Čulík přijel k nám do restaurace a objednal si naturální víno. To je něco, z čeho jsme měli na začátku třeba obavy. Ne každý ví, o co jde a my máme vždy trochu strach, aby si lidé nemysleli, že jim nabízíme něco v nepořádku, že je víno zakalené a že je něco špatně. Servírky přišly s tím, že klient víno zná, tak jsem byl netrpělivý, jak to dopadne. Přišel jsem se později poptat jak klientovi chutná a dali jsme se do řeči. Vyplynulo z toho, že přijel na základě doporučení od Lukáše Hejlíka.
Dříve jsme se tedy vůbec neznali. Honza Čulík si dal práci a navštívil všechna doporučená místa. Přednesl nám svoji myšlenku a setkal se u nás s pochopením a velkým nadšením pro věc. Následovalo společné potkání se u nás v Klice u jednoho stolu a spolek restaurací JÍME JIH začal tvořit svojí historii.
Co Vám jako jednotlivým subjektům dělalo na začátku největší starosti nebo v čem je vlastně prospěšné být v takovém společenství ?
Nyní už je situace o mnoho lepší, ale na začátku bylo hlavním problémem se k farmářům nebo pěstitelům dostat, respektive dostat se k těm správným kontaktům dodavatelů, kteří jsou schopní mít kvalitní jídlo v dostatečném množství a čase pro menší restaurace. Abychom my nenakupovali zbytečně velké množství surovin, které nebudeme mít možnost včas a kvalitně zpracovat. Abychom od nich jednou nenakoupili a podruhé nám neřekli, že už tyto suroviny nelze objednat třeba příští rok. Neuměli jsme to, hledali jsme cesty jak na to a vlastně nám přišlo ve spojení restaurací užitečné, že každý z nás někoho zná a může doporučit. Můžeme si tyto informace předávat a mysleli jsme si, že budeme silnější odběratelé jako celek.
Dá se tedy říci, že se Vám to podařilo nebo je něco, co dobře nezafungovalo?
Musím přiznat, že nám vše funguje vcelku podle našich představ. Zatím jsme se nepotkali pouze v myšlence mít jako surovinu přeštické prase. Našli jsme jednu farmu, která řekla, že pro nás může chovat přeštické prase právě protože jako celek odebereme větší množství, zprvu jsme byli nadšení, ale pak to začalo narážet na různá úskalí. Původní myšlenka se nakonec rozpadla a začali jsme odebírat každý jednotlivě podle svých potřeb.
Na druhou stranu se nám třeba přihodilo, že byl rok, kdy byl všude přebytek žluté řepy. Domluvili jsme se ve spolku, že odebereme úplně vše jako celek, rozdělili jsme si to a spotřebovali jsme vlastně surovinu, která byla v dannou chvíli nechtěná na trhu. My jsme jí ale dokázali bezezbytku zpracovat, výmýšleli jsme jídla na základě surovin, které jsou k dispozici ne napak. Dávalo nám to smysl, podpořili jsme tak zemědělce, kteří by měli jinak s odběrem problém.
Je to ale vývoj. Byli to dva první pilotní projekty, které nás navedli jakým směrem se dát. V té době jsme ještě netušili, co přijde.
Pravděpodobně narážíte na covidové období. Je to tak ?
Ano. Když jsme spolek zakládali, netušili jsme jako nikdo v zemi ani na světě, jak moc bude náš obor ovlivněn celosvětovou situací.
Spolek jsme zakládali na podzim roku 2019. Pak začala těžká doba. Vše bylo zavřené, do restaurací se kvůli omezením nesmělo. My jsme v té době vymysleli a uspořádali náš první projekt a to byl DRIVE-IN FOOD FESTIVAL. V době, kdy byli všechny restaurace uzavřené kvůli vládním covidovým opatřením jsme, už jako Jíme Jih, pozvali lidi na jídlo. Ve Kbelnici, v zájezdním hostinci U Jiskrů je velké parkoviště, ideální prostranství – postavili jsme 4 stánky vedle sebe, dopředu si lidé objednali co chtějí jíst, nám se vše zobrazovalo a my jsme jim podávali čerstvě připravená zabalená jídla sebou domů. Všeobecná spokojenost. Úplně bezkontaktní, bezpečné a něco v tuto dobu úplně nečekaného. Dostali jsme se i do popředí médií. Je pravda, že to bylo na začátku covidové doby zcela inovátorské a nevídané. Náš koncept pak následovali ostatní. Vše se povedlo. Během 14ti dnů jsme vše zrealizovali, stmelilo nás to.
Jaká je tedy současnost? Máte zájem o spolupráci s jinými podniky, které by do toho chtěli jít s Vámi? Podle jakého kritéria je budete vybírat?
Už od začátku jsme řešili nebo přemýšleli nad tím, jak se bude spolek rozšiřovat a rozvíjet. Ten první rok jsme to chtěli nechat, jak to je. Zpočátku jsme nevěděli jak nastavit podmínky. Vloni jsme se rozhodli, že to vyzkoušíme a přijali jsme Café Synagoga v Českém Krumlově. Synagoga nám připadala dobrá ze tří důvodů. Jednak surovinami, pak nám přišlo vždy fajn, abychom přijali někoho z nového místa a to Český Krumlov určitě splňuje. A třetím důvodem byl fakt, že podnik provozovala paní Furstová, s cukrárnou a kavárnou. Takže byla v Jime Jih jak restaurace, tak vinný bar a cukrárna. Bohužel, podnik Synagoga neustál současné těžké podmínky, které v gastronomii panují a z ekonomických důvodů skončil, tak jsme zase ve čtyřech. Přijetí nového člena jsme si se Synagogou odzkoušeli, fungovalo to a jsme novým členům nakloněni. Našimi kritérii bude vždy původ potravin, region Jižních Čech a jedinečný koncept. Není to tak, že bychom nechtěli více míst v Budějovicích nebo Táboře, ale měl by to být až další krok. Lidé, kteří navštíví naše restaurace se dozví kvůli Jíme Jih i o zajímavých gastronomických subjektech v jiných městech. Pojedou se tam podívat, budou mít pěkný výlet. Má to tedy jiný důvod než jen gastronomický, pomůžeme tím zároveň poznávání regionu Jižní Čechy.
Vývoj nás vede ale spíše k jiné koncepci. Chtěli bychom pod naší hlavičkou Jíme Jih pořádat cílené akce, jako například týden kávy, vepřové hody. Budou se k nám moci přidat i jiné podniky ve stejný čas, my jim pomůžeme s brandem, propagací, nebude to už tedy čistě jen o nás. Stejným směrem bychom se chtěli vydat i v rámci food festivalů.
Na pořádání různých Vašich společných aktivit potřebujete finance. Máte nějaký kapitál, který každý subjekt do spolku vkládá?
Zatím fungujeme na bázi rovnosti, nemáme žádné poplatky do společné pokladny. Každý si financuje svoje záležitosti, ale dohodli jsme, že budeme společně dělat Food festivaly, kde chceme být všichni. To je naše podmínka. Zároveň jsme se domluvili, že budeme pod značkou JÍME JIH vyrábět a prodávat produkty pod naším jménem. Znamená to tedy, že i další podnik, který se k nám přidá bude prodávat ve svém místě věci pod značkou Jíme jih. Kritériem není finanční vklad, ale vlastní participace na tvorbě značky Jíme jih, prodeji těchto produktů a společná účast na Food festivalech. Na začátku to sice nebyl hlavní cíl, ale postupem doby se ukázalo, že je to správný a dobrý směr.
Máte v souvislosti s JIME JIH nějaký sen?
Naším snem bude určitě, když se bude labelu JÍME JIH dařit tak jako doposud. Chceme pokračovat ve Food festivalech a chceme mít stále radost z toho, co děláme. Má to pro nás smysl i přesah pro ostatní. Nemáme přílišné ambice expandovat. Myslím si ale, že můžeme být zdrojem inspirace pro ostatní. To se nám daří.
Máte za za sebou první ročník food street festivalu JÍME JIH v Klášteře. Co Vám přijde na mysl v momentě, kdy akce utichne, stánky jsou sklizené, a Vás čeká další ročník?
V Táboře máme za sebou festival Naše chutě, Drive-In v Kbelnici se uskutečnil již potřetí a na začátku jsme si řekli, že by nebylo špatné uspořádat něco v Budějovicích. Myšlenka je stará přibližně dva roky. Dlouho jsme hledali prostory. V létě jsme kapacitně vytíženi všichni v našich podnicích, jaro a podzim jsou nejisté s počasím. Hledali jsme tedy místo pod střechou, s možností být i venku. Letos jsme se tedy domluvili a festival uspořádali v unikátních prostorech v kláštěře v Budějovicích v křížové chodbě. Všichni byli nadšení. A co mi přišlo na mysl? Je to krásný pocit. Já to vnímám možná dvojnásobně více protože je za to vždy zodpovědný člověk z konkrétního města, kde se akce koná. Tedy jsem cítil v Budějovicích větší zodpovědnost. Nová zkušenost. První food festival, který jsem pořádal. Nenechávalo mne to chladným. Když byl konec, byl jsem šťastný a jel na vlně euforie. Co je víc? Proto to člověk dělá, aby se to líbilo a aby všem chutnalo. A pochopitelně jsme hned přemýšleli, jak udělat festival příští rok.
Jakou měrou Vás podporuje město ?
Žádali jsme o grant, tedy finanční podporu v rámci cestovního ruchu a povedlo se. Určitě nám to pomohlo a děkujeme za to. Všechno se podařilo a můžeme tím pádem pokračovat i v roce 2023.
Jedním produktem značky JÍME JIH byla limitovaná edice foukaných designových křišťálových lahví pro GIN vyrobených pro každý podnik samostatně s jiným designem. Inspirací tvůrci byl příběh, který spolu tvoříte. JÍME JIH není tedy jen o jídle. Je více o komunitě lidí sdílejících stejnou vizi, životní filosofii. Budete i nadále spolupracovat se sklářskou značkou Klimchi a jejím uměleckým ředitelem Františkem Jungvirtem, který edici foukaných lahví s českého křišťálu navrhoval? Uvažujete o jiných limitovaných edicích signifikujících určité produkty?
Pod značkou JÍME JIH připravujeme další věci. Sklářství je také odvětví, které potřebuje velkou měrou podpořit. S panem Jungvirtem spolupracovat budeme i nadále.
Máme velkou radost ze zlatavého nápoje často spojovaného s postavou vojáka Švejka. Tímto vynikajícím digestivem na podporu trávení s 35% alkoholu s násládlou chutí je KONTUŠOVKA. Že jste o ní ještě neslyšeli? Velká chyba. Ochutnávejte, podporuje trávení, receptura se tvořila z ingrediencí jižních Čech a staré česko-polské receptury. Zápara z hlubockého pivovaru, kmín z Drahonic a med z Poněšic – to jsou ingredience kontušovky. Limitovaná edice designových ručně foukaných lahví se ujal opět sklářský výtvarník a malíř skla František Jungvirth. Jedinečná jihočeská kontušovka Jíme Jih je dostupná pouze v restauracích spolku Jíme Jih, showroomu Františka Jungvirta a jejich e-shopech. V limitované sběratelské edici je připraveno 53 ručně číslovaných lahví se symbolickou dýmkou ručně zlacenou 24-karátovým zlatem a se zlatým uzávěrem Vinolo.